Českobudějovický bioregion
Celá oblast mikroregionu Budějovicko – sever leží v Českobudějovickém bioregionu. Bioregion se nachází ve střední části jižních Čech, zabírá geomorfologický celek Českobudějovická pánev, typická část bioregionu je tvořena křídovými a neogenními sedimenty se sníženinami s jednotkami luhů a olšin a plochými vyvýšeninami s acidofilními doubravami.
Rybníky
Ve správním území města Hluboká nad Vltavou se nachází 178 hektarů rybníků ve vlastnictví společnosti Rybníkářství Hluboká a.s., sloužících k chovu a prodeji ryb a související výrobě. Nejvýznamnějšími rybníky jsou Munický, Zvolenský, Naděje, Podhradský, Blanský a Návesný. Cca 2-3 hektary rybníků se nachází v jiném vlastnictví, většinou v soukromém nebo obecním, a nemají větší hospodářský význam. V katastru města Rudolfov se nacházejí 4 rybníky, z toho 2 jsou ve vlastnictví města – Královský (1,8 ha) a Kačer (1,3 ha) a 2 rybníky (0,5 ha a 0,25 ha) jsou v soukromém vlastnictví.
V katastru obce Úsilné je několik malých (úhrnem cca 1 hektar) obecních rybníků sloužící ke sportovnímu rybaření a koupání, 4 menší rybníky v soukromém vlastnictví slouží k chovu ryb. Dále ve správním území obce Adamov se nachází Hůrský rybník (2,77 ha), ve správním území obce Libníč je pak menší rybník v místní části Jelmo. V Obeci Ševětín je známý rybník Bubenský. Při jižním okraji obce Vitín se rozprostírá rybník Havlák.
V katastru obce Hrdějovice je alokována vodní plocha vzniklá po těžbě štěrkopísku (3,5 ha patří Opatovicím, 1,5 ha je ve vlastnictví obce) sloužící ke sportovnímu rybaření. Obce Chotýčany a Hůry spravují 5 obecních rybníků (cca 1,5 hektaru) majících spíše estetický a krajinotvorný význam.
Obec Ševětín vykazuje téměř 14 ha rybníků, z nich dva největší (Bubenský 6,6 ha, Žďárský 6,2 ha) intenzivně využívá k chovu kapra Rybářství Třeboň. V obci Vitín významné vodní plochy nejsou.
Vodní toky
Osou mikroregionu Budějovicko – sever je řeka Vltava. Protéká středem dané oblasti a na severu přechází ve vodní nádrž Hněvkovice. Jiné větší vodní toky se zde, kromě přítoků Vltavy, nenacházejí.
Přítoky řeky Vltavy:
Potoky, pro které je typická krátkost koryt a jejich prudký spád, vznikly zpětnou erozí z níže položených partií českobudějovické pánve.
Pravostranné přítoky: Kyselá voda, Libochovka, Kozlovský potok, Budáček Levostranné přítoky: Bezdrevský potok, Řachačka, Strouha
Ostatní vodní plochy
Vodní plochy většího významu se nacházejí spíše vně hranic mikroregionu. V rovinaté západní části Českobudějovické pánve je to rozsáhlá rybniční soustava s nejvýznamnějším rybníkem Bezdrev. V severní části se nachází nově vybudovaná vodní nádrž Hněvkovice, využívaná převážně pro rybářské a rekreační účely. Její potenciál však v těchto oblastech není zdaleka vyčerpán. Zájmem obcí a zejména města Hluboká nad Vltavou je prosadit u správce povodí její výraznější turistické využití. Za zmínku stojí také to, že některé obce plánují výstavbu nových vodních ploch pro různé účely (např. obec Úsilné připravuje stavbu veřejného koupaliště o výměře 0,85 ha, obec Adamov pak například zamýšlí využít stávající hasičskou nádrž jako koupaliště za použití samočistícího mechanismu v podobě rostlinného biotopu).
Horniny a reliéf
Bioregion zabírá sladkovodní pánev vyplněnou převážně nezpevněnými sedimenty kontinentální svrchní křídy a terciéru – nevápnitými jíly, písky i štěrky; tyto mohou být lokálně zpevněné na pískovce nebo slepence. Okrajově nebo ostrůvkovitě zasahuje do oblasti krystalinické podloží, především migmatity, podružně orthoruly. Z pokryvů se uplatňují fluviální sedimenty v nivách a místy hlinité sedimenty rázu prachovic.
Reliéf má charakter pánve, na jihovýchodě má ráz roviny s výškovou členitostí do 30 m, převážná část pánve má ráz ploché pahorkatiny s členitostí 30 – 75 m. Typická výška bioregionu je 370 – 440 m. V oblasti Hosína a Hluboké však kolem řeky Vltavy vznikly geologickým vývojem lokální vyvýšeniny patrné hlavně při pohledu od západu. Jejich panorama zvýrazňují siluety zámku Hluboká a kostela v Hosíně.
V katastru obcí Libníč, Hůry a Rudolfov pánev přechází do vyvýšeniny „lišovského prahu“, který od sebe geomorfologicky odděluje Českobudějovickou a Třeboňskou pánev.
Podnebí
Dle Quitta celé území leží v nejteplejší z mírně teplých oblastí – MT 11. Podnebí je tedy mírně teplé, středně zásobené srážkami: Průměrná roční teplota a úhrn srážek v metropoli České Budějovice je 7,8°C a 620 mm. Celá pánev představuje inverzní oblast velkých rozměrů známou občasnými rekordními mrazy (Litvínovice: -42,2°C v zimě 1929). Bioregion leží ovšem i v oblasti silného vlivu föhnů za Alpami a Šumavou, takže se zde vyskytují letní absolutní maxima až k 40°C. Bioregion má tedy pravděpodobně nejkontinentálnější klima v ČR, tomu odpovídá i nejvyšší srážkové diversita, neboť červencové srážky více než 4x převyšují únorové. Tento poměr je zde nejvyšší v celé ČR. Klimatické poměry mají značný dopad na vegetaci.
Půdy
V plochých úsecích s těžším podkladem převládají pseudogleje, v místech s převahou jílu pelické. Časté jsou hydromorfní půdy v nivách a zamokřených sníženinách, tj. různé gleje i náslatě; ostrůvkovitě na větších plochách štěrkopísků jsou hnědé půdy nenasycené (oligobázické). Vzdor pánevní poloze jde vesměs o půdy chudé na vápník.
V řešeném území je možné se setkat s těmito půdními typy: hnědá půda, hnědá půda kyselá, hnědá půda kyselá slabě oglejená, oglejená půda a půda glejová.
Hnědé půdy patří k nejrozšířenějším půdním typům na území ČR. Nejčastějšími substráty hnědých půd jsou přemístěné zvětraliny vyvřelých a metamorfovaných hornin. Tam, kde se v půdním profilu vyskytuje zvýšený obsah vláhy, a to trvale, nebo delší část vegetačního období, vznikají půdy jevící různý stupeň oglejení.
Hnědé půdy kyselé se vyskytují v nižších polohách na kyselých vyvřelinách a metamorfovaných horninách. Přirozená úrodnost hnědých půd je snižována nižší biologickou aktivitou, kyselou reakcí, která brání využití živin, nedovoluje tvorbu struktury u těžších půd a podmiňuje retrogradaci fosforu. Hnědé půdy mají sníženou fyziologickou hloubku půdního profilu a ve svažitém terénu jsou silně ovlivněny vodní erozí.
Oglejené půdy se vyskytují v rovinatějších prvcích reliéfu a v plochých depresích pásma pahorkatin a podhůří. V nižších polohách jsou vázány jen na těžké substráty. S ubývající humiditou makroklimatu a snižujícím se povrchovým ovlhčením půdy je tvorba oglejené půdy podmíněna sníženou vnitřní drenáží. Půdy glejové se vytvářejí v terénních depresích, v některých částech širokých niv a zejména v úzkých nivách s málo kolísající hladinou minerálně chudších podzemních vod.
Vývoj krajiny
Původně byla celá oblast Budějovické pánve bažinatá. Osídlení je pravděpodobně zřejmě o něco pozdější než v přilehlých oblastech. Více dokladů pochází teprve z doby kolem přelomu letopočtu. Krajina je převážně odlesněná, přesto podíl lesů zejména kvůli přítomnosti historických obor je významný. Ve středověku, hlavně v 15. a 16. století, zde byly vybudovány složité rybniční soustavy, které vytvořily harmonickou, hospodářsky využitelnou krajinu. V minulosti typické vlhké louky byly z velké části převedeny na ornou půdu nebo zmeliorovány. Velký vliv na vývoj krajiny v mikroregionu mělo také vystavení Hněvkovické přehrady, která zatopila části některých menších sídel ale i cenné krajinotvorné prvky, především typické jihočeské lužní lesy.