Ševětín

První průkazná zmínka o obci Ševětín se datuje k roku 1356, o dřívějším osídlení Ševětínska však svědčí přes šedesát slovanských mohyl ze střední doby hradištní tj. z 9. století. Obec rozkládající se při dříve významné komunikaci spojující Linec s Prahou je součástí Pšeničných Blat. Ševětín náležel do lomnického panství, v roce 1382 přešlo lomnické panství do rukou českého krále Václava IV. Za husitských válek bylo panství obsazeno husity a spravoval je hejtman Jan Roháč z Dubé. Katolickému šlechtici Oldřichovi II. z Rožmberka se podařilo Lomnici získat v roce 1435. Připojil zdejší statky ke svému třeboňskému panství a jeho součástí zůstal Ševětín až do zrušení vrchnostenské správy po roce 1848. V neklidné době vlády krále Jiřího z Poděbrad trpěl Ševětín od drancujících vojenských oddílů a byl nakonec v roce 1470 vypálen. Slavným obdobím Ševětína byla klidná doba prosperity za vlády posledních Rožmberků. V roce 1585 se ve vsi usadil na Vávrově statku se zájezdní hospodou známý renesanční básník Šimon Lomnický.